Nebe nad Santiagem de Compostala se rozevřelo a třpytivý paprsek slunce dopadl na okna domu Sanchezových. Někde vzadu se s rachotem zřítila kočka do krabice prázdných plechovek od piva.

Don Pedro včera seděl na verandě do noci a přemítal nad Juanitou, ale Chorche nyní myslí na Alechandru a pád kočky jej z dumání vytrhl.

Ale byl to jen mžik (konec konců co je mu taky do cizí kočky), kdy se vrátil v myšlenkách k předvčerejší párty v BelaVistaClubu. Zdálo se mu to, anebo byla Alechandra pobledlá více než jindy? Možná téhož dne opět dorážel na ubohou Alechandru Renáto, přesto, že je to jeho nejlepší přítel – jeho tvář se zachmuřila – musí se to vyřešit jednou pro vždy, půjde teď za ním a promluví si s ním. Když stále ještě zamyšlen vycházel ze dveří, srazil se s Grasielou.

Ta se lekla a z rukou jí vypadl podnos se šálky od ranní kávy.

"Dávejte přece pozor!" vyštěkl na ni Chorche a s rámusem zabouchl dveře.

Mladá služebná pokrčila rameny, sesbírala střepy a začala snít o Armandovi. Renátův bratr ji okouzlil svým šarmem na párty v BelaVistaClubu, kde se vždy sešlo celé Santiago. Jenže Renáto, Armando i Chorche byli bohatí a chtěli by se jen bavit. Ostatně mohli si to dovolit. Jejich rozlehlá sídla, jachty v zálivu, rychlá auta mluvily samy za sebe. Nějaká služebná pro žádného z nich nic neznamenala.

Ale přesto – musí poprosit tetu Emilii aby je seznámila. Ve stejnou dobu stiskl Chorche zvonek u Renáta....